Rezervy
Ostatní rezervy jsou čistě teoreticky „dobrovolnou“ inciativou každé účetní jednotky. Ona dobrovolnost je nicméně ohraničena přinejmenším požadavky Zákona o účetnictví, včetně zásady opatrnosti. Tvorba ostatních rezerv je sice daňově neúčinným nákladem, nicméně i „nedaňové“ náklady snižují disponibilní zisk. Legislativní oporu pro tuto skupinu rezerv najedeme ve Vyhlášce č. 500/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v Českém účetním standardu č. 4 Rezervy.
Rezerva na opravy hmotného majetku je nejčastěji tvořenou zákonnou rezervou užívanou napříč odvětvími. Její použití je upraveno v §7 Zákona o rezervách. Tato rezerva se tvoří s drobnými výjimkami za předpokladu, že vlastníme dlouhodobý majetek, který se snažíme udržet v provozuschopném stavu, a proto ho plánujeme opravit. Zde je důležité, že podle Zákona o dani z příjmů č. 586/1992 Sb., musí jít skutečně o opravu, nikoli o technické zhodnocení majetku. Je proto na místě připomenout si definici technického zhodnocení v dikci Zákona o dani z příjmů.
Oblast rezerv je významnou a nedílnou součástí účetní závěrky, a jelikož doznala změn při novelizaci účetních pravidel s účinností od 1. ledna 2016, budeme jí věnovat pozornost i v následujícím článku. Hlavní změny spočívaly zejména v nahrazení výčtu účetních rezerv obecnou definicí. Dále byla nově specifikována rezerva na nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů. Vzhledem k tomu, že problematika rezerv není v současnosti přehledně zmapována na jednom místě, dovolím si i krátké shrnutí aktuálního stavu, včetně detailů některých zákonných a ostatních rezerv.